Bylo mi tehdy asi 27 let, když jsem poprvé slyšela pojem „digitální nomádství“ od Martina Rosůlka z digitalninomadstvi.cz, celkem hned jsem věděla, že tohle je přesně pro mě. Ta svoboda, možnost cestovat a přestat jen zahřívat židli v pražské kanceláři, to znělo už tehdy fantasticky. Jenže roky plynuly a práci, kterou bych mohla dělat na dálku ne a ne najít. Když už se zdálo, že bych skutečně mohla třeba měsíc pracovat ze zahraničí, tak i přes moje běžně vysoké pracovní nasazení se to nějak u zaměstnavatelů nepotkalo s takovým nadšením, jaké jsem měla já. Letos na jaře jsem v mnoha oblastech mého života „bouchla“ do stolu a poprvé v životě jsem vyjela nomádit!
Splněný sen po 8 letech vyčkávání
Mohla jsem být už podruhé vdaná, mít v nosítku třetí dítě, ale vybrala jsem si trochu jinou cestu. Nejdříve cestovatelské a kariérní cíle a pak usazování a hnízdění. Tak tomu bylo i v mých 29 letech, kdy jsem se po 4 letech v zahraničí vrátila zpět do Čech a přes doktorské studium jsem dostala pozvání na jakýsi kurz/networking pro nás Ph.D. studenty. Tam jsme dělali spoustu seberozvojových aktivit a mezi nimi bylo i grafické znázornění našich snů a pracovních vizí. Hádejte, co jsem tehdy namalovala. Počítač na pláži, drink a pohodička.
TIP! Přečtěte si, co mě přivedlo k minimalistickému stylu života, a inspirujte se tím i vy!
Vítězem bylo Bulharsko
Nomádi hodně jezdí na Kanáry, Bali, do Thajska, Argentiny, jenže já si prostě v pátek večer našla Super last minute do Bulharska. Záměrně jsem si vybrala zemi, která mě moc nelákala na poznávání. Takže jsem nelitovala toho, že dny trávím u počítače a ne s foťákem při poznávání úžasných památek. Mohla jsem si najít ubytování a cowork přes coliving.com, ale říkala jsem si, že do začátku bude tohle pohodlnější varianta – nestarat se díky all inclusive zájezdu o jídlo, letenky, dopravu na hotel a tak.
Už pár týdnů jedu na bezlepkové low carb úpravě stravy, takže by to mohla někdy být celkem výzva nakoupit si vhodné jídlo. All inclusive pobyt se ukázal jako opravdu chytré řešení. V hotelu byly vždycky mraky zeleniny, masa a sýrů. Dařilo se mi moje úpravy ve stravování udržet bezbolestně i tam.
Co jsem si z téhle zkušenosti odnesla?
Jak jsem psala v mém LinkedIn postu, naučila jsem se několik věcí:
- Při příštím nomádění bych si vybrala diametrálně jiné časové pásmo – v Bulharsku je jen o hodinu více než v Čechách, takže jsem měla celý den rozlítaný na callech a neměla jsem víceméně víc než 1,5 hodiny přes den si lehnout na pláž. Ideální by bylo skutečně nějaké Bali, kde máte ráno čas si jít zaplavat, dojít si na něco dobrého, zacvičit si a ve tři hodiny sednete k PC a nic vás nevyrušuje.
2. Bez disciplíny to nejde – přišlo mi, že celý týden pořád jen počítám hodiny, kdy jsem pro koho pracovala a kolik času můžu být na pláži, abych nikoho neokrádala a ještě abych měla nějaký čas pro sebe. Je potřeba skutečně dobře plánovat!
3. Pozor, internet! – v pokoji jsem měla celkem dobrý internet, ale pokojová služba byla na patře od deseti do dvanácti. Většinou jsem v tu dobu pracovala z haly nebo z terasy, kde ale nikdo nebere samozřejmě ohledy na to, že chcete mít na call ticho.
4. Ubytování na pláži je top – tohle se mi hrozně vyplatilo mít skutečně hotel na pláži. Když už jsem měla hodinku času, netrávila jsem ho zdlouhavým přecházením kilometr na pláž, ale jen jsem sešla z hotelové terasy přímo na překrásnou a nezalidněnou pláž.
5. Týden je málo – logicky příště na měsíc a víc – každý den jsem si počítala, kolik času budu mít na to projít se po okolí, zacvičit si, nebo se opalovat na pláži. Kdybych někde byla na měsíc, nemrzelo by mě, že jsem se některý den nedostala k moři. Ale bylo to jen na zkoušku, co už.
6. Pracování z pláže je hoax – nevím, jestli to někdo dělá, nebo jestli všichni stejně jako já jen pózovali s počítačem na pláži na fotku, pak ok. Co si budem, vlhký vzduch a písek všude kolem počítačům určitě nedělá dobře. Taky to teplo nepřispívá, myslím, že i Mac dostal za ten týden docela „pokouřit“. Snad to se mnou ještě pár lokalit zvládne.
Je nomádění vůbec pro mě?
Jaký je tedy závěr z mého nomádění na „zkoušku“? Rozhodně trvám na tom, že Praha je na bydlení nesmyslně předražená, neskutečně přelidněná a je trochu škoda zaměřovat se jen na jedno místo, když jen pár hodin letadlem jsou krásná a okouzlující místa.
Zatím jsem na 98% rozhodnutá na podzim opustit můj pražský byt, kde jsem už 7 let a zkusit strávit pár měsíců buďto na Kanárech, Azorech, nebo někde v Asii, po čemž toužím už celá léta.
TIP! Chcete se o mně dozvědět více? Přečtěte si můj článek s 36 top věcí, zážitků, představení, knih a událostí, které jsem v uplynulém roce zažila a které vás můžou také inspirovat!
Varna
Když už jsem byla v zahraničí, nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o pár fotek z okolí. Hotel jsem měla nedaleko od města Varna, které samo o sobě nemá moc co nabídnout. Je tam delfinárium, které je oproti valencijskému Ocenariu tak trochu o ničem. Na místní poměry je to asi ale super. Za vidění stojí asi jen katedrála Nanebevzetí Panny Marie z roku 1886.
Sny se prostě musí plnit. Jinak nás bude sžírat to, že jsme si to nedopřáli, když jsme na to měli čas a prostředky. Jsem opravdu šťastná, že jsem měla tu možnost si částečně nomádský styl života na týden vyzkoušet a už se těším, kam nakonec vyjedu příště a na delší dobu!
